Přírodní čištění Pavla Šímy

V podstatě po celý můj život od nejrannějšího dětství do věku nějakých 30 let bylo moje zdraví více než mizerné. Ve dvou měsících jsem dostala zápal plic a skončila v nemocnici. A od té doby se to se mnou vezlo, atopický ekzém, později vaginální výtoky a časté záněty močového měchýře, s oběma jsem také byla několikrát jako dítě hospitalizována v nemocnici, od nějakých pěti let alergie (senná rýma, kterou lékaři řešili vakcínami), později astma (na které jsem léta brala denně Intal) a se školou přišly brýle na dálku.

Kolem 30. roku jsem brala léky na alergii od února do srpna každý den (zyrtec). Částé záněty močového měchýře jsem přibližně každé 2 měsíce řešila antibiotiky, na bolest jsem brala silné prášky a přesto jsem hodiny seděla v křečích a brečela bolestí. Na vaginální výtoky jsem každý menstruační cyklus brala čípky, někdy i dva různé druhy po sobě, protože první nezabraly.

Přála jsem si dítě a bylo mi jasný, že v takovém zdravotním stavu není ideální otěhotnět. Začala jsem brát různé bylinné preparáty, homeopatika a pít bylinné čaje. Pomohlo mi to hodně, takže se mi podařilo zvládnout těhotenství a porodit zdravou dceru Barunku. V čištění jsem pokračovala, nicméně jsem se vždy dostala do situace, kdy jsem vycítila, že už si se mnou léčitel neví rady. Že už vlastně neví, co mi nabídnout, a můj zdravotní stav pořád nebyl ideální. Začaly mne navíc trápit silné ekzémy na rukou, krku a obličeji, na které mi doktorka dávala kortikoidy. Dcera Barunka nastoupila ve čtyřech letech do školky, začaly se ji opakovat silné rýmy a doktorka navrhovala vytržení krčních mandlí. Já ale byla zásadně proti operativnímu zákroku. Ale co s tím? Byla jsem ve slepé uličce. Nic nepomáhalo, rýmy byly u Barunky stále častější a silnější, doktorka na mne tlačila při každé návštěvě. Barča měla v té době také mnoho malých bradaviček na zadečku. Neměla jsem sílu ji jako matka dovést k doktorce na sněžení dusíkem (vypalování).

Když bylo Barunce 5 let, doslechla jsem se o panu Šímovi a bylo mi jasné, že prostřiky nosu jsou mířeny přímo na Barčinu rýmu. Chtěla jsem tedy léčit Báru. Nicméně u pana Šímy jsme zjistili, že Bára je na tom z naší rodiny vlastně nejlíp. V té době už byly Matýskovi dva roky a zřejmě jako reakce na očkování se u něj rozvinul atopický ekzém. Ani můj zdravotní stav pan Šíma na první návštěvě neviděl nejlépe (tolik let alternativní léčby za mnou...). Přečetla jsem Šímovy knihy a zcela změnila názor na rýmu jako takovou. Začali jsme stříkat, nejprv dospělákům v rodině, pak jsme přibrali Barču. Matýsek začínal pouze s bylinkami. Všichni jsme se začali koupat v bylinných koupelích a pít teplou vodu (teplou vodu? to bylo zpočátku pro mne také nepředstavitelné, dnes nic jiného doma nepiju). Na první kontrole Šíma přiznal Barče a mně zlepšení, ale Matěj se moc neposunul. Bylo mi jasné, že bez stříkání to nepůjde. Matýskovi jsem začala stříkat přibližně ve dvou a půl letech. Začátky byly i pro mne slzavé, ale ekzém měl docela silný, a matky, které to znají u svých dětí, vědí, že i na to se nedá koukat. Je to bolestivé a nepříjemné a dostupné mastičky ulevují jen dočasně. Tak měl výběr - ekzém, nebo přesličku. a bylo to.

Začátky nebyly lehké. Prvních čtrnáct dní jsem si myslela, že fakt nevydržím v něčem takovém pokračovat. Pak se situace zlepšila. Abych přiměla děti ke stříkání, vymýšlela jsem různé hry. Matýskovi jsem při stříkání recitovala básničku: „Dráčku, dráčku, vylez z díry, ustřihnem ti tvoje kníry. Ten náš rytíř Matýsek, chytrý je jak Cipísek, nabančí ti prdelku, bude to za chvilenku.“ Teprve po odrecitování básničky se mohl vysmrkat. Barunce jsem počítala do stovky, nebo jsme hrály na hudební nástroje. Já jí po žebrech hrála prsty jako na klavír, nebo na noze mačkala akordy a po bříšku trsala na kytaru. A ona hádala, o který hudební nástroj se jedná. Někdy pomohla prostě a jednoduše také televize.

U Barunky se výsledky dostavily opravdu rychle. Od doby, co se čistíme se Šímou, ji vídá doktorka jen při pravidelných kontrolách vždy po několika letech. Případné rýmy a kašle řešíme doma samy tím, že prostě stříkáme víckrát. Když nemohla pro kašel spát, prostě jsme vstaly a třeba ve tři v noci si 10 x nastříkaly. I když Šíma stříkání doporučuje jen ráno a přes den, já si říkala, stejně nespíme a už ani nebudeme, pokud něco neudělám, tak to beru, jako že je pro nás ráno a jdem na to. A on se kolikrát stav zlepšil a my noc dospaly. U Matýska byla výrazná změna po koupelích. Na jeden den po bylinkové koupeli byl vždy bez ekzému. V té době jsem to brala jako zázrak a začala jsem mu prostě dělat bylinkové koupele častěji, obden, nebo i každý den. Přibližně po roce čištění byl jejich stav opravdu dobrý. Matějovi zmizel ekzém a už se nevrátil, Barunce jedna po druhé mizely bradavičky (opravdu jsme se radovali z každé, která zrudla a následně se úplně vstřebala a teď nemá ani jednu). Po dvou letech čištění je občas sice přepadne silnější rýma, kašel už ale téměř neznáme. Maximálně mají jeden den horečku a je po „nemoci“.

Se mnou to bylo horší. Ekzém na rukou, krku a obličeji se mi na nějakou dobu dost zhoršil. Ale v té době jsem už viděla jasné výsledky na dětech a to mne hodně pomohlo. Říkala jsem si: „Jim vždycky pomáhám jen častějším stříkáním a sama sebe bych chtěla zachraňovat paralenem a mastičkami?“ A tak jsem si přečetla knihy podruhé a usoudila, že to pan Šíma asi myslí vážně (že tam každá „procedura“ je skutečně důležitá a má svůj smysl) a začala důsledněji dodržovat všechny jeho rady, stříkat si až 30x denně, dělat častěji koupele, vystavovat se zimě, což mi dělalo na ekzém opravdu dobře. Dokonce jsem se ten rok bála jara, protože jsem se strachovala o to, jak budu svůj krk vystavovat zimě, až se oteplí? Začala jsem se tedy sprchovat studenou vodou. A na jaře jsem byla bez ekzému.

Sama na sobě a svých dětech jsem byla svědkem několika „zázraků“. Vždyť já trpěla atopickým ekzémem a sennou rýmou celý život. Klasická medicína oboje neumí vyléčit (zato oboje lékaři léčí rádi, často a vydrží jim toto zaujetí mnoho let). Dokonce když jsem byla u doktorky se zdravým Matějem, tak poznamenala, že je to sice pěkné, ale že si musím dávat pozor, protože dispozice k ekzému bude mít už celý život. Ale já vím, že už několik měsíců je bez jakéhokoliv náznaku ekzému a že je skutečně „zdravý“ – čistý. Já poprvé v životě zažila jaro, kdy jsem se mohla zhluboka nadechnout a netrpěla s mokrým kapesníkem na nose, ani nebyla nadopovaná léky. Celé to jaro jsem skutečně každý den jásala, jak příroda krásně voní. Ještě když byly Barunce dva roky, nemohla jsem vlézt do vody, protože jsem okamžitě měla zánět močového měchýře nebo vaginální výtoky. Skutečně jsem se v té době několik let vůbec nekoupala (bazény, řeka, rybníky, vana, to vše bylo pro mne zakázané, mohla jsem se jen sprchovat). Dnes učím plavat miminka a v bazénu jsem nejméně dvakrát týdně.

V současné době si stříkáme všichni 3x před snídaní, 3x po snídani a 3x po návratu ze školy, školky, práce. V případě, že je nám hůř, stříkáme častěji. Matýsek (dnes 4 roky) si stříká víceméně dobrovolně, Bára (dnes 7 let) občas má průpovídky, že ji to nebaví. Ale když je jí trošku hůř, jde a úplně sama si nastříká třeba desetkrát po sobě. Ostatně stříkáme si celá rodina, takže to už berou jako normální součást života. Já sama přesně cítím, kdy je potřeba přidat a kolikrát se už těším domů, že si pomůžu stříkáním přesličky.

Jsem opravdu vděčná, že jsem na pana Šímu narazila a že mi byla přeslička představena. Jsem moc ráda, že mám v rukou metodu, kterou mohu svůj organismus neustále každý den čistit od nečistot a toxinů, které vdechávám a polykám s jídlem. A jsem šťastná, že moje děti toto poznaly v ranném dětství a nebudou tedy muset projít zdravotními útrapami jako já. Můj cíl? Ještě bych se ráda rozloučila se svými pěti dioptriemi. Tak mi držte pěstě.

Pavla Drbalová